Ideologická kádrování, strach a obavy lidí. Nejhorší praktiky od revoluce! Politik z regionu si nebere servítky

Za své názory se nestydí a po posledním rozhovoru, který přinesly ParlamentníListy.cz, musel na výslech na policii. „Jako dítě si vzpomínám, že se moji rodiče a prarodiče museli za své názory a činy zpovídat tehdejším bezpečnostním složkám předlistopadového režimu a mně se to nyní stalo také,“ líčí svůj zážitek Evžen Zadražil, místostarosta Chýnova s tím, že dnes je rozdíl jen v tom, že SSSR vystřídala EU. „Já jsem duší motocyklový závodník a když už se rozjedu, tak mě jen tak nic nezastaví. Byl jsem ovšem vychován tak, že má člověk bojovat za pravdu a nemá se ohýbat, pokud je o něčem opravdu přesvědčen,“ odmítá Zadražil, že by ho tato zkušenost jakkoliv odradila bojovat za správnou věc. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz pak komentuje nejen dopad zdražování na rozpočty domácnosti, firem i samospráv, ale také reformu českého školství či vojenskou pomoc Ukrajině.

Vláda Petra Fialy se vydala cestou tvrdého boje proti tzv. dezinformacím. Zřídili funkci vládního zmocněnce pro dezinformace a média, po vypuknutí války na Ukrajině „zařídila“ vypnutí některých údajně pro-ruských webů. Je to podle vás správný směr? 

V dnešním mediálním prostoru mi zcela chybí názorová pluralita. V podstatě mi to připomíná situaci před listopadem 1989, kdy to bylo „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Dnes je ta paralela obrovská, jen to není SSSR, ale EU. Veřejnoprávní sdělovací prostředky servírují 24/7 neověřené informace a se slovy „prý“ nebo „údajně“ nám je bezostyšně podávají jako dogma. Ale jiný názor? Tak ten je zaručeně dezinformační. A abych odpověděl na váš dotaz … Je to úplně ten nejhorší možný směr, kterého jsme se mohli v demokracii dočkat – ideologická kádrování, strach a obavy lidí. Jako dítě si vzpomínám, že se moji rodiče a prarodiče museli za své názory a činy zpovídat tehdejším bezpečnostním složkám předlistopadového režimu a mně se to nyní stalo také. Na základě anonymního udání mě koncem května vyslýchala kriminální policie.

Vy jste byl vyslýchán policií? Prozradíte čtenářům, o co šlo a co se policii na vašich názorech nelíbilo? A jestli to bylo kvůli rozhovoru pro ParlamentníListy.cz? 

Ano, bohužel jsem byl vyslýchán. Na základě anonymního oznámení, které současná vláda vehementně podporuje, jsem byl označen za člověka společnosti nebezpečného, ruského agenta a popírače covidu. Ano, zřejmě to bylo i na základě mých příspěvků v Parlamentních listech. Navíc ještě urážky, že jsem zloděj, podvodník a lhář. Samozřejmě nic konkrétního, protože ani nic takového neexistuje. Ale taková je holt dnešní doba, bohužel. Naštěstí byli kriminalisté rozumní a po zhruba půlhodinovém rozhovoru věc uzavřeli. Usoudili, že se zřejmě jedná o nějaký komunální politický boj, neboť anonym byl podepsán jako „občané Chýnova“, tedy města, kde jsem místostarostou.

Nemáte po této zkušenosti „strach“ poskytovat médiím další rozhovory? Co to podle vás vypovídá o atmosféře v české společnosti?  

No, víte, já jsem duší motocyklový závodník a když už se rozjedu, tak mě jen tak nic nezastaví. Samozřejmě chápu, že se v dnešní rodící se totalitní společnosti, v čele s mnohdy psychopatickými zákonodárci, může stát cokoli a že se pod vedením současné pětikoalice podobně jako za minulé vlády mohu „dočkat“ čehokoli. Byl jsem ovšem vychován tak, že má člověk bojovat za pravdu a nemá se ohýbat, pokud je o něčem opravdu přesvědčen. Naštěstí mám plnou podporu celé své rodiny, ovládáme dohromady několik světových jazyků, čerpáme z nejrůznějších zahraničních zdrojů, takže si můžeme udělat o současném dění ve světě poměrně komplexní obrázek. Ten, komu postačí pouze informace z českého mainstreamu, toho je mi celkem líto… Atmosféra v české společnosti začíná být bohužel celkem tristní. Je totiž pod důkladnou taktovkou politiků a jimi ovlivňovanými médii dokonale vedena k polarizaci lidí. To pochopitelně někomu náramně vyhovuje, neboť jednotná nespokojená společnost by se mohla vzbouřit. Podobná situace je například i v sousedním Německu. Jen tam, alespoň v té západní části, nepřirovnávají současnou situaci ke komunistické totalitě, ale ke Třetí říši. 

Nejen domácnosti, ale také firmy a obce trápí extrémní ceny energií. Jak tuto situaci vnímáte?  

Peněženky domácností již několik měsíců vysává především obrovské navýšení cen PHM a potravin. Navýšení cen energií se teprve projeví ve vyúčtováních, na nedoplatky nebudou některé rodiny ani mít, neboť výše mezd se v podstatě nijak nemění… Ve firmách je často situace taková, že zvýšené ceny energií zatím přímo nepociťují, mají je většinou zafixované. To ale nepůjde zařídit na příští rok, nabídky energetických společností na rok 2023 jsou běžně až 3,5x vyšší, než jsou letos. Aktuálně pociťují výrobní firmy zdražování cen vstupních materiálů a subdodavatelských komponent. A co se týká financování obcí, tak to je vázáno na přerozdělování daní od státu. Na konci druhé dekády, tedy před více než dvěma lety, se dal vývoj příjmu z daní predikovat celkem spolehlivě a s rozpočty obcí se tak dalo pracovat poměrně slušně. Loni už nastal problém kvůli situaci způsobené koronavirovou krizí a až když se masivně ozvali nespokojení starostové, tak stát začal kompenzovat příjmy z daní různými jednorázovými bonusy. Finanční situace obcí tak zatím není kritická, ale s těmito změnami je bohužel spojena zvýšená administrativa. A samozřejmě velkou otázkou je, jak to bude vypadat v letech příštích, jestli stále bude z čeho brát. Z návrhu státního rozpočtu vyplývá, že resort zemědělství a dopravy přijde o čtvrtinu rozpočtu, naopak si polepší Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo obrany. Co si o tom myslíte?  Domnívám se, že je to bohužel „ideální“ cesta, jak dokonale pohřbít Českou republiku. Český průmysl byl v podstatě pohřben už dávno, kapitál patří nadnárodním společnostem, kultura a sport dostaly na frak během dvou let covidu, no a nyní zřejmě přijde „zugrunt“ zemědělství a energetika. Zatímco výběr daní se zvyšuje, stát stejně hospodaří se schodkem a zadlužuje budoucí generace. Místo rozumných investic například do dopravy, které mají potenciál přispět hospodářskému rozvoji, vláda investuje do vlastního PR během předsednictví EU, na který už dříve navýšila rozpočet a místo řešení otázek inflace vyrábí „ministerstvo pravdy“. S takovými prioritami vlády čekají naše hospodářství krušné časy… 

Co si v tuto chvíli myslíte o investicích do vyzbrojování Ukrajiny?

Investovat do vyzbrojování Ukrajiny je podle mě ze strany našeho státu věc zcela zbytečná. Jde víc o gesto než pomoc, která by něco ovlivnila. Dle informací od příbuzných z ukrajinského Charkova se má situace tak, že tamní občané sice dennodenně slyší sirény, je vyhlášen výjimečný stav a z dálky slyší bombardování, ale na civilní obyvatelstvo nikdo neútočí. Vše se soustředí především na vojenské cíle.  

Ministr Petr Gazdík přišel se změnou rámcových vzdělávacích programů pro základní školy, na kterých by se měla výuka rozdělit na jádrovou a rozvíjející. Zároveň by se druhý cizí jazyk měl stát pouze volitelným předmětem. Je to podle vás v pořádku? Neohrozí tyto změny pokles kvality vzdělání našich dětí?  

Prakticky všichni učitelé touto formou již dávno pracují, jenom se učivo nenazývalo jádrové a rozvíjející, ale základní a rozšiřující. Každý učitel musí základní učivo naučit všechny děti a zároveň musí mít připravené úkoly pro talentované žáky, aby se v hodinách nenudili. Takže se v tomto směru o žádnou reformu vlastně nejedná. Názory, aby se druhý cizí jazyk stal volitelným předmětem se různí, ale v minulosti toto v českém školství již také bylo, takže opět nic nového pod sluncem. Pro žáky, kteří mají problém s češtinou, jsou dva cizí jazyky nad jejich možnosti. Škodlivé škrtání Newtonových zákonů v osnovách, přidávání multikulturních nebo environmentálních ideologií jako průřezových předmětů, už proběhlo za minulých ministrů a osobně si tak myslím, že Gazdíkův návrh už nebude mít zásadní vliv na pokles kvality vzdělání našich dětí. Zdaleka to nebude tak náročně a škodlivé jako například plošně nařízená inkluze či vzájemné odloučení se dětí během covidových opatření. Sečteno a podtrženo: Nový ministr si zkrátka musí udělat reformu za každou cenu, nicméně v návrhu žádné převratné změny nejsou, vše tu již bylo, největší zátěž to bude pro pedagogy. 

Co je příčinou nespokojenosti? Myslíte, že jsou nespokojeni právě voliči stran, které se nedostaly do Sněmovny? Chybí vám v ní nějaký směr? 

Dlouhodobě se mi nelíbí situace, kdy se ve vedení naší země pravidelně střídají pouze velké megalomanské politické strany. Několik posledních dekád to bylo ODS versus ČSSD, nyní je to zase ANO versus SPOLU. Tohle by bylo potřeba změnit! Pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny je podle mě zbytečně vysoká, malé strany tak nemají šanci. Navíc si nemohou dovolit žádné velké kampaně, a tak se ve vedení naší země střídá to, co se tam střídá, přičemž všechny poslední vlády mají hodně másla na hlavě. Někdy mám dokonce pocit, že vzájemně všichni spolupracují a jsou si vědomi, že jsou tam jen na jedno volební období, všechno na sebe vědí a nemohou se navzájem zničit. Dokud se toto nezmění, nemáme šanci se z tohoto prašivého politického marastu dostat a budeme vždy jen něčím vazalem. Slovo lež se tak bude rovnat pravdě a vlastizrada bude hrdinstvím…

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.